Je dobojováno, medaile předány, vrcholný házenkářský svátek v podobě 27. mistrovství světa v házené mužů, je minulostí. Šampionát v Egyptě ve dnech 13. – 31. ledna přinesl strhující a nejednou i hodně dramatické boje, v nichž potvrdila svoji dominanci severská házená. Jen pro připomenutí – zlato vybojovala reprezentace Dánska, která ve finále zdolala tým Švédska.
Šampionát, hraný ze známých důvodů bez náležité divácké kulisy, se díky televizním přenosům nepochybně stal živou učebnicí moderní házené. Podobně to vidí i předseda házenkářského oddílu TJ Sokol Horka nad Moravou a současně trenér horeckého mladšího dorostu Libor Žůrek, kterého jsme coby pozorného pozorovatele požádali o krátké shrnutí.
Libore, které mužstvo se ti na šampionátu předváděnou hrou nejvíce líbilo?
Z úzké světové špičky jednoznačně družstvo Dánska, které mělo stabilní výkony po celé mistrovství světa. Jeho hra byla systematická a především založená na naprosté disciplíně a vysoké mentální stabilitě všech hráčů. Ze širší špičky mě zaujaly výkony družstva Egypta, které mimo jiné s Dánském odehrálo ve čtvrtfinále bezesporu nejdramatičtější utkání mistrovství světa, které bylo doslova a do písmene reklamou na házenou.
Čím tě zaujala organizace hry špičkových světových mužstev?
Fenoménem posledních let je hra v 7 hráčích bez brankáře a to nejen v oslabení. Tento styl si během několika málo let téměř všechna reprezentační družstva osvojila a na letošním mistrovství světa bylo znát, že systém této hry mají precizně propracovaný. Je také vidět, že špičkové zápasy rozhoduje především mentální připravenost celého týmu. Družstva, která jsou schopna ve vypjatých momentech udržet „chladnou hlavu“ jsou zpravidla šťastnějším týmem po posledním hvizdu sudích. V posledních rocích lze pozorovat, že se ze hry vytrácí složité kombinace a týmy své úspěchy staví na individuálních činnostech jednotlivců, kteří na sebe poutají pozornost obrany, zpravidla 2-3 obránců, čímž vzniká prostor na průnik pro ostatní hráče útočícího družstva. Co se týče obranných stylů, tak jsme si mohli všimnout, že převládá obrana 6:0, tedy tzv. zatažená, která je kompaktní a založená na spolupráci obranných dvojic či trojic. U této obrany je samozřejmě neméně důležitá spolupráce obrany s brankářem.
Mohou být výkony a herní nasazení mužstev na mistrovství světa inspirací pro amatérské týmy v českých podmínkách, ať již mládežnické nebo seniorské?
Jak jsem již zmínil, hra špičkových družstev je založena nikoliv na kombinacích, ale individuálních činnostech jednotlivců, což je prakticky základ, který se mají učit malé děti, které s házenou začínají. Přesně tento způsob výchovy se vrací současným družstvům ze světové špičky. Dánsko, Norsko, Švédsko, tedy severské země, ale i německá, španělská a francouzská házená ve výchově dětí klade důraz na precizní zvládnutí individuálních herních činností jakými jsou např. zpracování míče, správný nápřah před odhodem míče, klička, správně startovní reakce, atd. Zde opravdu platí pořekadlo: Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Pokud mladé házenkáře naučíme správné házenkářské návyky, tak v seniorské kategorii můžeme pracovat na dalším „levelu“ a to je mentální připravenost hráčů a celého družstva. Cílem pro mládežnická družstva by mělo být precizní zvládnutí individuálních herních činností a také mladým házenkářům vštípit základní návyky mentální přípravy. U dorosteneckých družstev tyto dovednosti rozšiřovat, u seniorských pak pilovat k dokonalosti.
Co lze říct na výkony rozhodčích na tomto šampionátu?
Jejich výkony mě mile překvapily. Opravdu vyrovnané precizní výkony rozhodčích byla nejen pro házenkářského odborníka pomyslnou třešničkou na tomto házenkářském dortu. Neviděl jsem utkání, které by rozhodčím nevyšlo, což bylo pro mě milým překvapením. Jsem rád, že na letošním mistrovství světa v házené mužů měla i česká házená svoje zastoupení právě v podobě rozhodčích z jižní Moravy – pánů Jiřího Novotného a Václava Horáčka, kteří mimo jiné řídili jedno ze dvou semifinálových utkání.
Jak hodnotíš celkovou atmosféru skončeného svátku světové házené, ovlivněného nepříznivou epidemiologickou situace?
Celé mistrovství světa bylo velkou zkouškou zejména pro organizátory, jak se „poperou“ s opatřeními souvisejícími s covidem-19. Tedy tak, aby mezi hráči nepropuklo šíření viru, což bylo zvládnuto na 1*. Pro hráče znamenaly prázdné haly komorní atmosféru, ve které se každému sportovci hraje o poznání hůře než před zaplněnými ochozy. Ale i oni svoji úlohu splnili na výtečnou a všem divákům na celém světě ukázali nakolik je házená krásný, dynamický a emočně plný sport. I proto získává ve světě každým rokem větší přízeň, čehož důkazem je více než 200 zemí, v nichž se handball v některé ze svých podob hraje.