Milí házenkáři a házenkářky, vážení příznivci našeho sportu,
osiřelá hřiště, žádné tréninky, stopka
pro všechny soutěže, to je realita těchto nelehkých týdnů, kdy jsme se všichni
ocitli v zápase se záludným, neviditelným soupeřem. A jak se ukazuje, zatím
ještě nejsme ani v poločase… Zatímco školáci a studenti mohou za invaze
koronaviru své znalosti pilovat z domova prostřednictvím výuky na dálku,
házenou po internetu opravdu nenatrénujeme.
Ale když už je zmínka o rozšiřování
vědomostí, co si připomenout jednu zajímavou kapitolu z házenkářského dějepisu?
Jde o výjimečnou událost, která se udála v Horce nad Moravou a od níž letos v
dubnu uplyne 45 let. Ano, od té doby proteklo řekou Moravou hodně vody, psal se
rok 1975. A pokud bychom měli tehdejší události dát výstižný titulek, může znít
takto:
KDYŽ SE V HORCE HRÁLA 1. LIGA
V roce 1975 byla v tehdejším
Československu 1. liga nejvyšší soutěží, extraliga vznikla až mnohem později. V
1. lize mužů tehdy dominovalo několik špičkových týmů s řadou reprezentantů –
např. Škoda Plzeň, Rudá hvězda Bratislava, Dukla Praha, Tatran Prešov, Baník
Karviná nebo VSŽ Košice. Mezi touto elitou si zdárně vedl i nováček soutěžního
ročníku 1974/1975 – celek TJ Pozemní stavby Olomouc (předchůdce klubu TJ STM
Olomouc a dnešního HBC Olomouc 1966).
Tehdy se nejvyšší soutěž ještě nehrála v
halách, ale na venkovních hřištích. Populární „Pozemky“ hrály své domácí zápasy
na antukovém hřišti Zory Olomouc. Na betonových ochozech, které přežily do
dnešních dnů, se při každém zápase tísnilo až na tisíc diváků. Po odehraném
podzimu tehdy následovala zimní část ligy v halách, jarní část soutěže se opět
odvíjela na venkovních hřištích. Ale předepsána již byla výhradně hřiště s
pevným, asfaltovým povrchem.
Jenže takové hřiště v házenkářském
areálu Zory ještě nebylo, teprve se narychlo budovalo. Olomoučtí prvoligoví
házenkáři tak na jaře roku 1975 neměli kde odehrát první domácí zápas proti TJ
Náchod. Za nastalé situace padla volba na hřiště v Horce nad Moravou, kde již
byla asfaltová plocha položena a místní funkcionáři vyšli olomouckému klubu
ochotně vstříc. Je jasné, že pro horecký klub šlo o velkou událost.
TRÉNINKOVÝ ZÁPAS S LIGOVÝMI BORCI
Velké modré plakáty na olomouckých
nárožích více jak deset dní před historickým utkáním hlásaly, že jeho dějištěm
bude hřiště v Horce. Zatímco areál horecké Sokolky se chystal na nevídanou
diváckou návštěvu, olomoucký tým si horecké asfaltové hřiště osahal během
několika tréninků v týdnu před utkáním.
Na své si přišlo i mužstvo Horky,
hrající tou dobou v krajském přeboru. Jedno odpoledne si totiž horečtí hráči
mohli zahrát tréninkový zápas (dnes bychom řekli modelový zápas) právě s
kompletním ligovým týmem Olomouce, který měl ve svém středu tři hráče se
zkušenostmi z reprezentačních výběrů. Jan Gogol hrál v akademické reprezentaci,
Jiří Škára v juniorské a jeho bratr Zdeněk Škára byl členem reprezentačního
áčka, které v roce 1972 na letních Olympijských hrách v Mnichově vybojovalo
stříbrné medaile a Zdeňkovi byl udělen titul Mistr sportu.
Horecké mužstvo nastoupilo proti ligovým
borcům v této sestavě: Brankáři Vladimír Foukal a Miroslav Kuba, v poli hráli
Milan Pirkl, Jan Tománek, Miroslav Dvořák, Vojtěch Přikryl, Gustav Sacher,
Ladislav Neplech, Zdeněk Zatloukal, Jiří Neplech, Jiří Kozák. Trenéry mužstva
byli Jan Štajgr a Josef Halašta.
A PŘIŠLA HISTORICKÁ CHVÍLE…
Příjemné jarní počasí s hřejivým
sluníčkem, přímo idylická neděle 20. dubna. Po deváté
hodině mířily z Olomouce a dalších míst k areálu horecké Sokolky desítky aut
házenkářských fandů, další diváky přiváželo několik autobusů, které byly pro
fanoušky přistaveny před stadionem Zory. Úvodní hvizd zápasu zazněl v 10.30
hod., ale už hodnou chvíli před tím hřiště lemovalo několik stovek diváků, že
by mezi nimi nepropadl špendlík.
Pro úplnost připomeňme
sestavu mužstva olomouckých Pozemních staveb. Proti týmu TJ Náchod tehdy
nastoupili: Brankáři Josef Pelíšek a Petr Brachtl, v poli pak v krásných
žlutých dresech Jan Gogol, František Kalabis, Jiří Škára, Miroslav Janků, Ivo
Juříček, Vladimír Kočí, Tomáš Dohnal, Imrich Nagy, Zdeněk Škára, František
Příhoda a Zdeněk Soukup. Trenérem byl MUDr. Petr Zedník, vedoucím mužstva Josef
Pospíšil, lékařem týmu skvělý chirurg MUDr. Vlastimil Štěpán, současně i lékař
národního týmu.
Dodejme, že horecké
prostředí olomouckým hráčům svědčilo a po výborném výkonu porazili TJ Náchod
24:15. Další domácí utkání v 1. lize již pak mohli hrát v domácím prostředí na
stadionu Zory, kde za pár dnů bylo nové asfaltové hřiště dokončeno.
Od zmíněného svátku házené v
Horce pozvolna plynul čas, místní hráči v průběhu řady dalších let nadále
bojovali v soutěžích několika úrovní. Až teprve začátkem 90. let se podařilo
tehdejšímu týmu mužů vrátit do Horky pojem házenkářská liga. Byť se jednalo
„jen“ o tehdejší 3. ligu, šlo o skvělý úspěch horecké házené. To už je však
jiná kapitola.
Tolik tedy pár dávných,
příjemných vzpomínek. Ale zpět do reality. V současné nelehké době chraňme sebe
i své blízké! Protože zdraví je nade vše. A pokud jde o házenou – v lepších
časech si vše zameškané bohatě vynahradíme!
