Milí házenkáři a házenkářky, vážení příznivci našeho sportu,
osiřelá hřiště, žádné tréninky, stopka pro všechny soutěže, to je realita těchto nelehkých týdnů, kdy jsme se všichni ocitli v zápase se záludným, neviditelným soupeřem. A jak se ukazuje, zatím ještě nejsme ani v poločase… Zatímco školáci a studenti mohou za invaze koronaviru své znalosti pilovat z domova prostřednictvím výuky na dálku, házenou po internetu opravdu nenatrénujeme.
Ale když už je zmínka o rozšiřování vědomostí, co si připomenout jednu zajímavou kapitolu z házenkářského dějepisu? Jde o výjimečnou událost, která se udála v Horce nad Moravou a od níž letos v dubnu uplyne 45 let. Ano, od té doby proteklo řekou Moravou hodně vody, psal se rok 1975. A pokud bychom měli tehdejší události dát výstižný titulek, může znít takto:
KDYŽ SE V HORCE HRÁLA 1. LIGA
V roce 1975 byla v tehdejším Československu 1. liga nejvyšší soutěží, extraliga vznikla až mnohem později. V 1. lize mužů tehdy dominovalo několik špičkových týmů s řadou reprezentantů – např. Škoda Plzeň, Rudá hvězda Bratislava, Dukla Praha, Tatran Prešov, Baník Karviná nebo VSŽ Košice. Mezi touto elitou si zdárně vedl i nováček soutěžního ročníku 1974/1975 – celek TJ Pozemní stavby Olomouc (předchůdce klubu TJ STM Olomouc a dnešního HBC Olomouc 1966).
Tehdy se nejvyšší soutěž ještě nehrála v halách, ale na venkovních hřištích. Populární „Pozemky“ hrály své domácí zápasy na antukovém hřišti Zory Olomouc. Na betonových ochozech, které přežily do dnešních dnů, se při každém zápase tísnilo až na tisíc diváků. Po odehraném podzimu tehdy následovala zimní část ligy v halách, jarní část soutěže se opět odvíjela na venkovních hřištích. Ale předepsána již byla výhradně hřiště s pevným, asfaltovým povrchem.
Jenže takové hřiště v házenkářském areálu Zory ještě nebylo, teprve se narychlo budovalo. Olomoučtí prvoligoví házenkáři tak na jaře roku 1975 neměli kde odehrát první domácí zápas proti TJ Náchod. Za nastalé situace padla volba na hřiště v Horce nad Moravou, kde již byla asfaltová plocha položena a místní funkcionáři vyšli olomouckému klubu ochotně vstříc. Je jasné, že pro horecký klub šlo o velkou událost.
TRÉNINKOVÝ ZÁPAS S LIGOVÝMI BORCI
Velké modré plakáty na olomouckých nárožích více jak deset dní před historickým utkáním hlásaly, že jeho dějištěm bude hřiště v Horce. Zatímco areál horecké Sokolky se chystal na nevídanou diváckou návštěvu, olomoucký tým si horecké asfaltové hřiště osahal během několika tréninků v týdnu před utkáním.
Na své si přišlo i mužstvo Horky, hrající tou dobou v krajském přeboru. Jedno odpoledne si totiž horečtí hráči mohli zahrát tréninkový zápas (dnes bychom řekli modelový zápas) právě s kompletním ligovým týmem Olomouce, který měl ve svém středu tři hráče se zkušenostmi z reprezentačních výběrů. Jan Gogol hrál v akademické reprezentaci, Jiří Škára v juniorské a jeho bratr Zdeněk Škára byl členem reprezentačního áčka, které v roce 1972 na letních Olympijských hrách v Mnichově vybojovalo stříbrné medaile a Zdeňkovi byl udělen titul Mistr sportu.
Horecké mužstvo nastoupilo proti ligovým borcům v této sestavě: Brankáři Vladimír Foukal a Miroslav Kuba, v poli hráli Milan Pirkl, Jan Tománek, Miroslav Dvořák, Vojtěch Přikryl, Gustav Sacher, Ladislav Neplech, Zdeněk Zatloukal, Jiří Neplech, Jiří Kozák. Trenéry mužstva byli Jan Štajgr a Josef Halašta.
A PŘIŠLA HISTORICKÁ CHVÍLE…
Příjemné jarní počasí s hřejivým sluníčkem, přímo idylická neděle 20. dubna. Po deváté hodině mířily z Olomouce a dalších míst k areálu horecké Sokolky desítky aut házenkářských fandů, další diváky přiváželo několik autobusů, které byly pro fanoušky přistaveny před stadionem Zory. Úvodní hvizd zápasu zazněl v 10.30 hod., ale už hodnou chvíli před tím hřiště lemovalo několik stovek diváků, že by mezi nimi nepropadl špendlík.
Pro úplnost připomeňme sestavu mužstva olomouckých Pozemních staveb. Proti týmu TJ Náchod tehdy nastoupili: Brankáři Josef Pelíšek a Petr Brachtl, v poli pak v krásných žlutých dresech Jan Gogol, František Kalabis, Jiří Škára, Miroslav Janků, Ivo Juříček, Vladimír Kočí, Tomáš Dohnal, Imrich Nagy, Zdeněk Škára, František Příhoda a Zdeněk Soukup. Trenérem byl MUDr. Petr Zedník, vedoucím mužstva Josef Pospíšil, lékařem týmu skvělý chirurg MUDr. Vlastimil Štěpán, současně i lékař národního týmu.
Dodejme, že horecké prostředí olomouckým hráčům svědčilo a po výborném výkonu porazili TJ Náchod 24:15. Další domácí utkání v 1. lize již pak mohli hrát v domácím prostředí na stadionu Zory, kde za pár dnů bylo nové asfaltové hřiště dokončeno.
Od zmíněného svátku házené v Horce pozvolna plynul čas, místní hráči v průběhu řady dalších let nadále bojovali v soutěžích několika úrovní. Až teprve začátkem 90. let se podařilo tehdejšímu týmu mužů vrátit do Horky pojem házenkářská liga. Byť se jednalo „jen“ o tehdejší 3. ligu, šlo o skvělý úspěch horecké házené. To už je však jiná kapitola.
Tolik tedy pár dávných, příjemných vzpomínek. Ale zpět do reality. V současné nelehké době chraňme sebe i své blízké! Protože zdraví je nade vše. A pokud jde o házenou – v lepších časech si vše zameškané bohatě vynahradíme!