Je dobojováno, medaile předány, vrcholný házenkářský svátek v
podobě 27. mistrovství světa v házené mužů, je minulostí. Šampionát v Egyptě ve
dnech 13. – 31. ledna přinesl strhující a nejednou i hodně dramatické boje, v
nichž potvrdila svoji dominanci severská házená. Jen pro připomenutí – zlato
vybojovala reprezentace Dánska, která ve finále zdolala tým Švédska.
Šampionát, hraný ze známých důvodů bez náležité divácké kulisy, se
díky televizním přenosům nepochybně stal živou učebnicí moderní házené. Podobně
to vidí i předseda házenkářského oddílu TJ Sokol Horka nad Moravou a
současně trenér horeckého mladšího dorostu Libor Žůrek, kterého jsme coby
pozorného pozorovatele požádali o krátké shrnutí.
Libore, které mužstvo se ti na šampionátu předváděnou
hrou nejvíce líbilo?
Z úzké světové špičky jednoznačně družstvo Dánska, které mělo
stabilní výkony po celé mistrovství světa. Jeho hra byla systematická a
především založená na naprosté disciplíně a vysoké mentální stabilitě všech
hráčů. Ze širší špičky mě zaujaly výkony družstva Egypta, které mimo jiné s
Dánském odehrálo ve čtvrtfinále bezesporu nejdramatičtější utkání mistrovství
světa, které bylo doslova a do písmene reklamou na házenou.
Čím tě zaujala organizace hry špičkových světových
mužstev?
Fenoménem posledních let je hra v 7 hráčích bez brankáře a to
nejen v oslabení. Tento styl si během několika málo let téměř všechna
reprezentační družstva osvojila a na letošním mistrovství světa bylo znát, že
systém této hry mají precizně propracovaný. Je také vidět, že špičkové zápasy
rozhoduje především mentální připravenost celého týmu. Družstva, která jsou
schopna ve vypjatých momentech udržet „chladnou hlavu“ jsou zpravidla
šťastnějším týmem po posledním hvizdu sudích. V posledních rocích lze
pozorovat, že se ze hry vytrácí složité kombinace a týmy své úspěchy staví na
individuálních činnostech jednotlivců, kteří na sebe poutají pozornost obrany,
zpravidla 2-3 obránců, čímž vzniká prostor na průnik pro ostatní hráče
útočícího družstva. Co se týče obranných stylů, tak jsme si mohli všimnout, že
převládá obrana 6:0, tedy tzv. zatažená, která je kompaktní a založená na
spolupráci obranných dvojic či trojic. U této obrany je samozřejmě neméně
důležitá spolupráce obrany s brankářem.
Mohou být výkony a herní nasazení mužstev na mistrovství
světa inspirací pro amatérské týmy v českých podmínkách, ať již
mládežnické nebo seniorské?
Jak jsem již zmínil, hra špičkových družstev je založena nikoliv
na kombinacích, ale individuálních činnostech jednotlivců, což je prakticky
základ, který se mají učit malé děti, které s házenou začínají. Přesně tento
způsob výchovy se vrací současným družstvům ze světové špičky. Dánsko, Norsko,
Švédsko, tedy severské země, ale i německá, španělská a francouzská házená ve
výchově dětí klade důraz na precizní zvládnutí individuálních herních činností
jakými jsou např. zpracování míče, správný nápřah před odhodem míče, klička,
správně startovní reakce, atd. Zde opravdu platí pořekadlo: Co se v mládí
naučíš, ve stáří jako když najdeš. Pokud mladé házenkáře naučíme správné
házenkářské návyky, tak v seniorské kategorii můžeme pracovat na dalším
„levelu“ a to je mentální připravenost hráčů a celého družstva. Cílem pro
mládežnická družstva by mělo být precizní zvládnutí individuálních herních
činností a také mladým házenkářům vštípit základní návyky mentální přípravy. U
dorosteneckých družstev tyto dovednosti rozšiřovat, u seniorských pak pilovat k
dokonalosti.
Co lze říct na výkony rozhodčích na tomto šampionátu?
Jejich výkony mě mile překvapily. Opravdu vyrovnané precizní
výkony rozhodčích byla nejen pro házenkářského odborníka pomyslnou třešničkou
na tomto házenkářském dortu. Neviděl jsem utkání, které by rozhodčím nevyšlo,
což bylo pro mě milým překvapením. Jsem rád, že na letošním mistrovství světa v
házené mužů měla i česká házená svoje zastoupení právě v podobě rozhodčích z
jižní Moravy – pánů Jiřího Novotného a Václava Horáčka, kteří mimo jiné řídili
jedno ze dvou semifinálových utkání.
Jak hodnotíš celkovou atmosféru skončeného svátku světové házené,
ovlivněného nepříznivou epidemiologickou situace?
Celé mistrovství světa bylo velkou zkouškou zejména pro
organizátory, jak se „poperou“ s opatřeními souvisejícími s covidem-19.
Tedy tak, aby mezi hráči nepropuklo šíření viru, což bylo zvládnuto na 1*. Pro
hráče znamenaly prázdné haly komorní atmosféru, ve které se každému sportovci
hraje o poznání hůře než před zaplněnými ochozy. Ale i oni svoji úlohu splnili
na výtečnou a všem divákům na celém světě ukázali nakolik je házená krásný, dynamický
a emočně plný sport. I proto získává ve světě každým rokem větší přízeň, čehož
důkazem je více než 200 zemí, v nichž se handball v některé ze svých podob
hraje.